Kdo vyhrál bitvu u Prochorovky - bitva u Kurska
12. 7. 2021 Janinna
Tanková bitva u Prochorovky je mýtus, tvrdí historik. Lžete, reaguje Rusko.
Připomínka výročí tankové bitvy u vesnice Prochorovka, která se odehrála 12. července 1943.
Britský historik Ben Wheatley uvedl, že boj, který je prezentován jako největší tanková bitva, je ve skutečnosti mýtus a válečná legenda.
Novinář a redaktor historického oddělení německých novin Die Welt, Sven Felix Kelleroff, publikoval článek s názvem „Vítězství“ Rudé armády, které bylo ve skutečnosti porážkou.“
S odkazem na archivní dokumenty autor napsal, že v bitvě u Prochorovky nedošlo k vítězství Rudé armády. Ve světle těchto skutečností, podle něj, památník tam postavený by měl být „ve skutečnosti okamžitě zničen“.
Informační provokace
Podle německého novináře nebylo v bitvě u Prochorovky žádného vítězství sovětských vojsk, nebyla grandiózní tanková bitva, jedna z největších ve světových dějinách.
Pravděpodobně,…. 186 německých tanků bojovalo proti 672 sovětským, a večer 12. července 1943 Rudá armáda přišla o 235 tanků a Wehrmacht jen o 5 (!).
Pokud si představíme takový fantastický obraz, ukazuje se, že Němci prostě rozstříleli Rusy, a ti prakticky neodpovídali, nebo byli celou dobu někde „mimo“.
Opravdu, Kellerhoff porovnával akce sovětského 29. tankového sboru s “útokem kamikadze”. Ruské tanky „se shromáždily před úzkým mostem“ byly rozstříleny tankovými prapory 2. tankového sboru SS.
Konec.
Německý novinář své myšlenky „potvrdil“ leteckými záběry, které byly pořízené z letadel Luftwaffe.
Tyto fotografie z ruské fronty objevil britský historik Ben Wheatley v archivech Spojených států.
A podle Kellerhoffa ukazují „katastrofální porážku Rudé armády u Prochorovky“.
I když tyto neúplné údaje jsou snadno vysvětlitelné. Významná část tanků, poškozených v bitvách, mohla být obnovena. Němci vytáhli z bojiště své zničené tanky, ale nemohli se dostat daleko, protože Rudá armáda je zajala v bitvě u Kurska. Později tyto tanky, poškozené pod Prochorovkou a v bitvě u Kurska, se dostaly do ruských rukou, část z nich byla získána v opravárenských základnách nacistů.
Západní historici tedy na základě toho dospěli k závěru, že Rudá armáda nikoho nezdecimovala, že zde nebyla žádná velká tanková bitva….. Proto může být pomník vítězství Rudé armády instalovaný na počest bitvy zničen.
Prochorovská bitva
Prochorovská bitva byla součástí bitvy u Kurska, která začala 5. července a trvala až do 23. srpna 1943 (50 dnů). Došlo k ní na jižní straně kurského oblouku, v oblasti Voroněžského frontu, kterému velel Vatutin. Zde 5. července 1943 začal Wehrmacht ofenzívu ve dvou směrech – na Obojaň a Koroču.
Německé velení, které slavilo svůj první úspěch, zvýšilo své úsilí podél linie Belgorod-Obojaň. Dokonce, 9. července pronikl 2. tankový sbor SS třetí obrannou linii 6. gardové armády a pronikl přibližně 9 km jihozápadně od Prochorovky. Německým tankům se však nepodařilo proniknout do operačního prostoru.
10. července 1943, Hitler nařídil velení skupiny armády „Jih“ dosáhnout rozhodné změny v bitvě. Velitel Manstein byl přesvědčen o neúspěchu průlomu ve směru Obojaň a rozhodl se změnit směr hlavního útoku a vést útok okružní cestou přes Prochorovku, kde předpokládal úspěch. Současně udeřil na Prochorovku pomocnou údernou silou z jihu.
Na Prochorovku zaútočila elitní divize „Das Reich“, „Totenkopf“ a „Liebstandarte Adolf Hitler“ z 2. tankového sboru SS a části 3. tankového sboru.
Když velitelství Voroněžské fronty zjistilo tento manévr nacistů, poslalo tam části 69. armády, poté i 35. gardový střelecký sbor. Sovětské velitelství zároveň řešilo posílit vojsko Vatutina na úkor strategických rezerv.
Ještě 9. července byl veliteli Stepního frontu Koněvovi nařízen postup 4. armády, 27. a 53. armády do sektoru Kursk-Belgorod. 5. gardová a 5. gardová tanková armáda byly také podřízeny Vatutinovi. Vojska Voroněžského frontu měla zastavit ofenzívu, a zahájit silný protiútok na nepřítele ve směru na Obojaň.
Nicméně, 11. července, zasadit požadovanou ránu nepříteli se nepodařilo.
V tento den, německá vojska dosáhla bodu, na kterém mělo být mobilní spojení. Současně vstup čtyř střeleckých divizí a dvou tankových brigád 5. gardové tankové armády Rotmistrova do bitvy, umožnil zastavit Němce 2 km od Prochorovky. To znamená, že čelní bitva předsunutých částí jednotek pod Prochorovkou začala již 11. července 1943.
12. července začala bitva, obě strany zaútočily v Prochorovském směru na obou stranách železnice Belgorod-Prochorovka. Rozhořela se divoká bitva. Hlavní akce probíhaly jihozápadně od Prochorovky.
Severozápadně od Prochorovky na Jakovlevo, útočila část sovětské 6. gardové a 1. tankové armády.
Ze severovýchodu, z oblasti Prochorovky, ve stejném směru, zaútočily části 5. gardové tankové armády se dvěma připojenými tankovými sbory a 33. gardový střelecký sbor 5. gardové armády.
V sektoru Belgorod zahájila 7. gardová armáda ofenzívu.
Ráno 12. července, po krátkém dělostřeleckém útoku, 18. a 29. divize armády Rotmistrova, k nímž byl připojen 2. tankový a 2. gardový tankový sbor, zahájily ofenzívu na Jakovlevo.
Ještě předtím na řece Psjol (Psel) v obranném pásmu 5. gardové armády začala ofenzivní operaci německá tanková divize „Totenkopf“. Současně zůstaly na obsazených pozicích tankové divize „Das Reich“ a „Liebstandarte Adolf Hitler“, přímo proti armádě Rotmistrova, připravené k obraně.
Ve výsledku, na krátkém úseku fronty došlo k čelní srážce dvou tankových útočných seskupení.
Extrémně divoká bitva trvala celý den. Ztráty sovětských tankových sborů byly 73% a 46%.
V důsledku toho žádná ze stran nedokázala splnit zadaný úkol. Nacisté nepronikli do Kurska a sovětská vojska se nedostala k Jakovlevu.
Nicméně, nástup hlavní útočné skupiny nepřítele na Kursk byl zastaven.
Německý 3. tankový sbor, který postupoval na Prochorovku z jihu, dokázal v ten den potlačit vojáky 69. armády a postupovat 10-15 km. Obě strany utrpěly těžké ztráty.
Německé velení nechtělo opustit myšlenku průlomu do Kurska, který by obcházel Obojaň z východu.
A vojska Voroněžského frontu se snažila splnit stanovený úkol.
Proto bitva u Prochorovky pokračovala až do 16. července.
Úspěchy obou stran byly částečné, bitvy byly vedeny na liniích, které obsadila vojska.
Obě armády si vyměňovaly útoky a protiútoky, bojovaly ve dne i v noci.
16. července vojska Voroněžského frontu přijala rozkaz pokračovat v obraně.
17. července, německé velení začalo stahovat vojáky do jejich původních pozic.
Vojska Voroněžského frontu přešla do útoku a 23. července zaujala pozice, které držela před začátkem útoku nepřítele. 3. srpna začala ofenzíva Rudé armády na Belgorod a Charkov.
O důvodech vysokých ztrát
Hlavní důvod – chyby sovětského velení.
Silné seskupení Rudé armády zaútočilo na nejsilnější útočnou skupinu nepřítele čelně, ne na křídlo, z boku. Sovětští generálové nevyužili výhodnou situaci na frontě, která umožňovala nanést protiútok na základnu německého klínu, což mohl vést k úplné porážce a případně i k obklíčení a zničení nepřátelského uskupení postupujícího severně od Jakovleva.
Navíc, v té době byli sovětští velitelé, štáby a vojska jako celek horší než nepřítel v dovednosti a taktice.
Strategicky, Wehrmacht už prohrál, ale bojoval s velkou dovedností.
Důsledkem byly chyby sovětských vojsk v interakci pěchoty, dělostřelectva a tanků, pozemních sil s letadly, různých jednotek a formací.
Wehrmacht měl také převahu v kvalitě obrněných sil.
Střední a těžké tanky T-4, T-5 („Panther“) a T-6 („Tiger“), útočné zbraně „Ferdinand“ měly dobrou ochranu a silné dělostřelecké zbraně. Pancéřové samohybné houfnice „Hummel“ a obrněná část „Vespe“ dělostřeleckých pluků tankových divizí mohly být úspěšně využity pro přímou palbu na tanky a byla na nich instalována vynikající optika Zeiss.
V bitvě u Prochorovky, v sestavě 5. gardové tankové armády Rotsmistrova, bylo 501 tanků T-34 s kanónem 76 mm, 264 lehkých tanků T-70 s kanónem 45 mm a 35 těžkých tanků „Churchill III“ s kanónem 57 mm (z Británie). Anglický tank měl velmi malou rychlost a špatnou manévrovatelnost.
Každý sbor měl pluk samohybného dělostřelectva SU-76, ale nebyl tam jediný silný SU-152.
Sovětský střední tank mohl prostřelit pancíř o tloušťce 61 mm na vzdálenost 1000 m a 69 mm-na 500 m
Pancíř T-34: čelní – 45 mm, strana – 45 mm, věž – 52 mm.
Německý střední tank T-4 (modernizovaný) měl pancíř o tloušťce: čelní – 80 mm, boční – 30 mm, věž – 50 mm. Pancéřová střepina jeho 75 mm kanónu prostřelila na vzdálenost až 1500 m pancíř silný více než 63 mm.
Německý těžký tank T-6 „Tiger“ s 88mm kanónem měl pancíř: čelní – 100 mm, strana – 80 mm, věž – 100 mm. Jeho střela pronikla pancířem 115 mm silným. Pancíř třicetčtyřky prorazil na vzdálenosti až 2000 m.
2. tankové sbory SS měly 400 moderních vozidel:
asi 50 těžkých tanků T-6 (kanón 88 mm), desítky rychlých středních tanků T-5 „Panther“, modernizované
T-3 a T-4 (kanón 75 mm) a těžké útočné „Ferdinandy“ (kanón 88 mm). Aby sovětský T-34 zasáhl nepřátelský těžký tank, musel se k němu přiblížit na 500 metrů, k dalším tankům ještě blíž.
Němci měli navíc čas připravit se na obranu, část jejich tanků útočila z chráněných pozic.
Sovětské tanky mohly dosáhnout vítězství pouze v boji z blízka.
Také, proti sovětským tankům používali dělostřelectvo. Proto takové vysoké ztráty.
V Prochorovské bitvě ruská vojska, podle dat Výzkumného ústavu (vojenská historie) Vojenské akademie generálního štábu ozbrojených sil RF ztratila 60% vozidel (500 z 800), Němci – 75% (300 ze 400). Je zřejmé, že Němci ponížili své ztráty, když oznámili 80 -100 ztracených tanků.
Současný ruský historik, specialista na bitvu u Kurska Valerij Zamulin publikoval, že 12. července ztratila armáda Rotmistrova více než polovinu svého vybavení – 340 tanků a 19 samohybných děl shořelo, nebo bylo zasaženo (některé mohly být obnoveny).
V období od 12. do 16. července 1943 byly ztráty 5. tankové armády:
2440 lidí zabito,
3510 raněných,
1577 nezvěstných,
225 středních tanků T-34
180 lehkých tanků T-70,
25 děl.
Neexistují žádné přesné údaje o německých ztrátách, neexistují také žádné dokumenty o ztrátách 2. tankového sboru SS z 12. července.
Avšak je jasné, že pohádky o ztrátě 5!!!! tanků – je nesmysl.
Kdo vyhrál
Za prvé je třeba poznamenat, že Prochorovská bitva netrvala jenom ten jeden den, 12. července, jak se říká na Západě. První boj začal 11. července a divoká bitva pokračovala až do 16. července.
Za druhé, sovětští vojáci u Prochorovky odrazili silný útok nepřátelského seskupení.
Nacisté neprošli Prochorovkou, neporazili sovětské obranné síly a nepostoupili dál. Když hitlerovci nesplnili úkol a viděli marnost dalších útoků, byli nuceni ustoupit.
V noci 17. července začalo odvelení vojsk.
Sovětská rozvědka odhalila plán stažení vojsk nepřítele a sovětská vojska zahájila protiútok.
To znamená, že vítězství bylo Rudé armády. Němci opustili bojiště a ustoupili. Sovětští vojáci brzy zahájili rozsáhlou ofenzívu a osvobodili Belgorod.
Takže to shrneme – počáteční protiútok vojsk Voroněžského frontu, včetně armády Rotmistrova, nevedlk vyplnění zadaného úkolu. Němci také nemohli realizovat svůj plán.
Přesto vojska Voroněžského frontu, včetně i v oblasti Prochorovky, však splnila svůj hlavní úkol – odolala, nedovolila silnému nepříteli prolomit obranu a dostat se do operačního prostoru.
13. července Hitler ukončil ofenzivní operaci „Citadela“.
Bitva u Prochorovky je jednou z bitev velké bitvy u Kurska, která byla jednou z nejvýznamnějších bitev Druhé světové války na východní frontě, a která znamenala radikální změnu ve válce.
Rudá armáda se konečně chopila strategické iniciativy ve velké válce.
Prochorovka je jedním ze symbolů tohoto velkého vítězství.
Přepisování historie
Hlavním účelem těchto informačních injekcí na Západě (např. „porážka Rusů u Prochorovky“, „miliony německých žen znásilněných ruskými barbary“ a další nesmysly a lži) je přepis světových dějin a zejména historie světové války.
Proto jsou ničeny památníky sovětských vojáků a velitelů ve východní Evropě, v Pobaltí, na Malé Rusi – Ukrajině. V Pobaltí nově staví památníky legionářům SS, v Malorusku Banderovi a dalším upírům, v Moldavsku rumunským vojákům, kteří bojovali s Rudou armádou, atd.
Světový řád vzniklý po porážce Berlína, systém Jalta-Postupim, se rozpadá.
Tehdy Sovětský svaz vyhrál a nastolil mír na planetě.
Po zničení SSSR v roce 1991 „majitelé“ Západu dostali možnost vybudovat svůj vlastní světový řád.
A k tomu je nutné přepsat historii.
To je součást informační války Západu proti Rusku. Dochází k různým vhozům, zkreslení ruské historie, aby se zničila historická paměť, aby z Rusů udělali „Ivany nepamatující si Rod, rodovou sounáležitost“ (jak to již udělali s ruskými-ukrajinci), lidi druhé kategorie, otroky nového globálního řádu.
To jest – vyřešit „ruskou otázku“.
Je to ten samý řád, jaký stavěl Hitler: otrokářský svět s „vybranými vládci“ a „dvounohými nástroji“.
Pouze zamaskovaný „demokratickými“, liberálními slogany a principy.
Proto nám i vnucují, že neexistovala žádná velká vítězství Rudé armády, že Němce „zavalili mrtvolami“, že nebylo osvobození Evropy, ale že existovala „sovětská (ruská) okupace“, že Rusku vládl „krvavý tyran“ Stalin, který zabil desítky,… stovky milionů lidí, atd., atd., atd., atd., atd., atd., atd.,……..
Když tomu mladá generace uvěří, Západ zvítězí.
Alexandr Samsonov
https://bit.ly/3ea1hBI
pokec24.cz